JOHANN SEBASTIAN BACH

Johann Sebastian Bach se narodil ve východoněmeckém Eisenachu 21. března 1685 a zemřel v saském Lipsku 28. července 1750. Můžeme-li věřit dobovým portrétům, byl to muž menší postavy, trošku kulatější, jeho prsty byly malé a tučné, tedy přesně naopak, než jak potřebují varhaníci.
Bach se narodil do muzikantské rodiny. Jeho otec byl známý houslista, dva prastrýcové byli skladateli a několik bratranců bylo ve své době uznávanými muzikanty. Když bylo Bachovi devět let, zemřela mu matka, v deseti už byl sirotkem. Chodil do školy Svatého Michaela v Lüneburgu (jen tak pro zajímavost, v tomtéž Lüneburgu spáchal jen pár dní po skončení 2. světové války sebevraždu říšský vedoucí SS a svého času velitel skupiny armád Visla Heinrich Himmler). Zde také Bach v roce 1702 odmaturoval. Hned v příštím roce získal místo houslisty v jednom komorním orchestru. Postupně působil v několika městech: 1708 - 1717 ve Weimaru, 1717 - 1723 v Köthenu, od 1723 působil jako regenschori a kantor školy při chrámu svatého Tomáše v Lipsku. Zde setrval až do své smrti.
Ačkoli Bach nikdy neopustil Německo, vstřebal do sebe všechno, co minulé i současná generace hudebníků vytvořily. Byl důkladně obeznámen s hudbou francouzskou, nizozemskou, španělskou a zejména italskou. Byl pověstný tím, že i z jednoduchého popěvku dokázal vytvořit nesmírné množství variant a vytvořit z nich dokonalou zvukovou formu.
Bach psal díla hlavně pro potřebu chrámů, šlechtických dvorů či významných šlechticů. Celé jeho dílo se nedochovalo, i toho, co zůstalo, je ale ohromné množství.

Dílo:
chrámové skladby a kantáty - Matoušovy pašije, Janovy pašije, Vánoční oratorium, Mše h-moll
světské kantáty - Kávová, Selská, Lovecká
klavírní skladby - Dobře temperovaný klavír, Anglické suity, Francouzské suity, Partity, Goldbergské variace
a mnoho dalších, celkem více jak 250 děl

Bach za svého života proslul hlavně jako varhaník, nikoli jako skladatel. Ovšem leckdy nebyl příliš uznáván ani jako varhaník. Například místo v chrámu v Lipsku získal jen díky tomu, že dva před ním oslovení hudebníci jej odmítli a radní nakonec vzali zavděk jím, až když nenašli nikoho lepšího. Na druhou stranu ale pár let předtím, kdy chtěl odejít od výmarského vévody, byl vsazen do vězení, jen aby ho vévoda neztratil. Bach si užíval života za mřížemi plné tři týdny, než mu vévoda odchod povolil.
Jako dvaadvacetiletý se Bach poprvé oženil, se svou ženou Marií Barbarou, která byla zároveň jeho sestřenicí, měl sedm dětí, ale po sedmnácti letech společného života mu žena umřela. Bach nezůstal dlouho sám, už o rok později se znovu oženil s Annou Magdalenou Wülkenovou a měl dalších třináct dětí. Ze všech dětí ale přežilo jen devět, z nichž čtyři se staly skladateli: Wilhelm Friedemann, Carl Philipp Emanuel, Johann Christoph a Johann Christian.
zpět na seznam referátů